"Je čas udělat jim vyúčtování a přesně vyčíslit, co udělali naším jménem."

Ve Vokovicích žijeme 13 let, ale náš dům jsme vlastně koupili v roce 2002*. Když jsme dům koupili, ulice Na krutci a celá Vokovická oblast byla velice tichá. V prvních letech se zdálo, že hlavní problém bude spodní část ulice Na krutci, která byla ve špatném stavu a nedostatečně široká pro obousměrný provoz; tato ulice také nebyla považována za dostatečně významnou pro zimní úklid sněhu a bylo tam mnoho nehod na strmém svahu. A omezení rychlosti bylo často nedodržováno.

Doprava se neustále stupňovala a ranní dopravní zácpy táhnoucí se zastavěnou zónou se staly stále častější. Když jsem jel na Hanspaulku nebo Ořechovku, zaznamenal jsem investice do protihlukových měření a bezpečnostních opatření pro chodce. Divil jsem se, proč Vokovice nemají také taková zlepšení.

Spojka ulic Na Krutci/Vokovická/Půlkruhová se vždycky jevila jako místo, kde se může nehoda stát v jakémkoli momentu, ačkoli řešení se nabízelo. Malý kruhový objezd by zpomalil dopravu z každého směru a všichni řidiči by měli jasno o tom, kdo má přednost. Přišli jsme s tímto nápadem na radnici Prahy 6, ale byl zamítnut. Bylo nám řečeno, že odpovědnost za tuto spojku je na magistrátu a oni mají „jiné plány“. Minulý rok jsme zjistili, že tento jiný plán byl „přednost zprava“. To by bylo v pořádku, pokud by cesty byly jasně označeny bílými čarami (viz. fotografie z Berouna a Chýně), ale Ing. Charvátová tvrdí, že to ve Vokovicích není nutné (nebo na Ořechovce, kde jsem byl osobně svědkem dvou vážných nehod způsobených nejasností o tom, kdo má přednost).

Také jsme si stěžovali na množství řidičů, který překračují povolený rychlostní limit 30 km/h při jízdě do kopce v ulici Na krutci – na tomto 12 % stoupání jejich motory jedou na velký výkon, jak zrychlují. Na pár týdnů byl nainstalován radar na měření rychlostí a pak přišlo řešení od městské části: Abychom zabránili řidičům překračovat 30 km/h limit, zvedneme ho na 50 km/h!! Ptal jsem se sám sebe, kdo se bude tomuto řešení smát hlasitěji, Kafka nebo Švejk? Když jsme napsali Ing. Charvátové a protestovali proti tomuto řešení, sdělila nám, že za toto rozhodnutí je zodpovědná státní policie (viz. její email v přiložených dokumentech). Také sdělila, že to byla právě policie, kdo odmítl podporovat nápad označení „přednost zprava“ bílými znaky na silnicích, s odvoláním na zákon. Ale jak můžeme vidět, tímto zákonem se zřejmě policie na západ od nás vůbec nezabývá. Očividně je to také policie, kdo odmítl naše nápady na umístění kontejnerů na tříděný odpad ve spodní části Vokovic, na bezpečném povrchu. To znamená, že my musíme odvážet náš tříděný odpad auty. Uvítali bychom, kdyby příslušní policejní úředníci přišli na veřejnou schůzi ve Vokovicích, aby vysvětlili své zajímavé přístupy k „bezpečnosti“.

Přesto jsem si mysleli, že jsme v našich obavách sami. Ale když jsme potkali Štěpána a Veroniku, byli jsme potěšeni zjištěním, že nejsme sami a také, že oni udělali spoustu věcí, o kterých jsme právě hovořili (např. nechali udělat studii na měření úrovně hluku). Je skvělé, že jsme nyní potkali spoustu příjemných sousedů, kteří mají stejné obavy jako my.

Jsem z Londýna a účastnil jsem se tam několika úspěšných kampaní, kdy se občané ocitli ve střetu s lokálními autoritami. Je zajímavé sledovat rozdíly. Samozřejmě to nevypovídá o tom, že v Londýně všechno funguje lépe. Je tu efekt známý jako „arogance moci“, kdy politici a úředníci, kteří jsou na svých postech delší dobu, cítí méně a méně tlaku na vysvětlování jejich stále narůstajících divných rozhodnutí a to se samozřejmě stává v Londýně stejně jako tady.

Každopádně, jsou dvě věci, se kterými jsem se zde setkal, a které mě šokovaly. Za prvé, v Londýně, pokud občané podají námitky k bezpečnosti dopravních komunikací úřadům, oni jednají, okamžitě. Každý chápe, že úřady nemusí být obeznámeni se situací a případným bezpečnostním rizikem v každé ulici, proto jsou rádi, pokud jim občané pomohou identifikovat takové problémy. Ale to se v Praze 6 neděje. Naše obavy jsou bagatelizovány, stejně jako naše navržená řešení. Za druhé, zaznamenal jsem arogantní chování lokálního politika vůči občanům na sociálních sítích. Zdá se, že tito politici necítí žádnou odpovědnost k udržení vyššího standardu chování. A zároveň si myslí, že je přijatelné říct občanovi, že on nebo ona píše „příliš emocionálním“ stylem; jak pak máme přesvědčit sami sebe, že je přínosné dostat odpověď od takovýchto vysoce postavených osob.

Je proto čas připomenout našim místním politikům a úředníkům, že on nejsou našimi vládci. Jsou služebníky veřejnosti. My platíme jejich mzdy. Oni pracují pro nás. 

* zpoždění téměř 4 roky, než jsme se mohli nastěhovat, je jiná story, v jedné z hlavních rolí se starostou Chalupou a ředitelem stavebního úřadu Malotínem…..

Richard, obyvatel Starých Vokovic od roku 2006